Digitální laboratoř je moderní obdobou chemické filmové laboratře z dob, kdy film byl ještě na pásech, kdy byly běžné termíny jako negativ, pozitiv, kdy nebylo nutné navštěvovat posilovnu neboť sám přenášení filmů ze skladů ke strojům stačilo. V digitální laboratoři se prakticky dělá totéž, ale technologie změnila způsob. Filmy jsou data v počítačích, ale to že je potřeba je nějak připravit z mástru do distribučního formátu se nezměnilo. jen těch formátu je daleko více od digitálních kin až po například oblíbené streamovací služby.
V tomto seriálu se pokusím popsat standardní workflow jak se z materiálu dodaného autorem dostaneme na formát určený k další distribuci. Tento standard není žádné dogma, ale je léty praxe osvědčený, vzniklý metodou pokusů a omylů. Hlavním cílem standardu je minimalizovat chyby, zajistit kvalitu a i její udržitelnost. V seriálu se zaměřím hlavně na filmy, ale workflow funguje i na jiné typy médií – podcasty, grafika, fotografie apod.
První krok – ingest
Abyste mohli soubor připravit pro další distribuci, musíte ho nejprve přijmout. Přijetí souboru do systému je komplexní proces skládající se z několika kroků.
Kontrola vstupních materiálů
Na začátku každého případu je příjem soborů k dalšímu zpracování. Soubory dodává buď přímo jejich autor a nebo nějaký jeho techncký partner. Řekněme že soubory k filmu dodá pomocí sdílené složky na některé z cloudových služeb. Ale jejich dodání předchází nějaká forma komunikace (většinou emailové), ve které si ujasníte co všechno bude dodáno. Tím myslím, že dodávka bude obsahovat například film s audiem v německém jazyce, dále soubor s podtitulky v českém jazyce, textový dokument v němž jsou základní informace o filmu, jako je originální název, český název synopse, herecké obsazení, produkční, režisér, kameraman apod. Při vstupní kontrole zjišťujeme zda jsou soubory všechny, které jsou domluvené a které budou pro distribuci potřeba, dále zda jsou čitelné – tedy že jdou otevřít v příslušných aplikacích a že obsahují skutečně to co mají. Nezřídka se stane, že třeba synopse je k úplně jinému filmu (prokleté copy/paste :)). Pokud nějaký sobor chybí a nebo je nečitelný (při přenosu po síti se poškodí velmi snadno, zvlášť při použití nevhodných internetových služeb). Pak je potřeba neprodleně dodavatele informovat a vyžádat si materiál znovu.
Kontrola kvality vstupních materiálů
Toto je další krok, při němž už dochází k hloubkové kontrole dodaných souborů. V tomto okamžiku už kontrolujeme věci jako synchronizaci audia s videem, synchronizaci poditulků, Ale i vlastnosti video i audio streamů – jestli je pužitý správný kodek, jestli má dostatečný bitrate, jestli má správné rozlišení, jestli nejsou v obraze a audio nějaké poškození apod. Tato část kontroly je časově náročnější než pouhá kontrola podle ředchozího odstace, ale umožňuje včas odhalit chyby a pokust se o jejich nápravu aniž bychom zásadně ohrožovali termíny dodání.
Přijetí do interního systému
Pokud jsou všechny souborz vpořádku, pak je potřeba trochu administrativy zapsat soubory do nějaké přehledové tabulky, ve které se sleduje celý život souborů v laboratoři. Dále je dobré přejmenvat všechny soubory s chaotických jmen od dodavatelů podle unifikovaných pravidel. Zde je potřeba si uvědomit, že jméno souboru už v sobě nese první důležitá metadata, popisující obsah souboru.
Bezpečnost
Podle stupně zabezpečení je pak dobré soubory přesunout do interních úložišt, která jsou izolovaná od okolního prostředí a kde s nimy může pracovat jen omezený počet pracovníků. Pro práci například se studiovými Hollywoodskými premiérovímy filmy si dělá MPAA ve firmě poměrně přísný audit, který kromě oddělených sítí vyžaduje i fyzicky oddělné pracoviště s omezeným přístupem lidí a s kamerovým systémem apod. Jasně, ve většině případů se s takovými přísnými pravidly setkávat nebudete, ale je dobré si některé bezpečnostní návyky zažít, jak se říká pod kůži. Investice do filmů jsou obrovské a není nic trapňějšího, než když nějaký Jouda film vynese, dá ho volně k dispozici. Zažil jsem takový případ a věřte že české policii trvalo necelý týden toho člověka najít, zatknout ho a v poutech ho zkrs celou firmu vyvést ven.
Standardizace
Určitě jste si všimli, že postup při příjmu je nezávislý na tom, co je přijímáno. Říkáme, že systém jak postupovat je standardizovaný. To nám umožňuje několik věcí.
- Je jednoznačně efektivní. S minimem úsilý a času se dobereme správných výsledků.
- Definuje pravidla jak postupovat v jednotlivých krocích a způsoby kontroly jejich provedení.
- Umožňuje reprodukovatelnost postupů i po delších časových odstupech. Nemusím znovu vymýšlět „Jak jsem to vlastně minule dělal?“
- Umožňuje rychlé a spolehlivé zaučení nových pacovníků.
- A současně z nich snímá část odpovědnosti za chyby, kterých se každý člověk dopouští.
- Snaží se vyloučit anonymitu pracovníků a tím zvyšovat jejich osobní zodpovědnost za to co dělají.
Teď si jistě řeknete, že mně se to netýká, já připravuji jen pár filmů svých kamarádů pro youtube. Asi ano, netýká, ale jestli vás to baví a chtěli byste se posunout dále, tak je dobré si tyto návyky získat. Konec konců je to stejné řemeslo, jako každé jiné.